Druhá esence v řadě: Zdravý hněv (Healthy Anger)

Daniel Mapel, 24. 2. 2008

Hněv je naprosto přirozený pocit. Jako takový není ani „dobrý“ ani „špatný“. Hněv se prostě občas přirozeně objeví a podstatné je, jak s ním naložíme. Respektujeme jej, ctíme jej a dáváme jen přiměřeně najevo? Nebo jej užíváme proti druhým i proti sobě, což končí tím, že ublížíme a napácháme škodu? Esence Zdravý hněv nám pomáhá naučit se přijmout svůj hněv a přiměřeně a vhodně jej projevit. Esence je užitečná pro ty, kdo potlačují hněv a vyhýbají se jeho projevení, ale i pro ty, kdo dávají svůj hněv najevo nepřiměřeným způsobem.

Hněv je důležitý, protože to je způsob, jak dát najevo své hranice a říci „NE!“ Všichni se potřebujeme naučit této dovednosti, pokud chceme žít opravdu plnohodnotně.

Většina z nás vyrůstala v rodinách, kde se s hněvem zacházelo dvěma způsoby. Buď byl hněv nepřípustný, musel se potlačovat, najevo se dával zřídkakdy nebo vůbec ne a každý se tvářil, že je vše v pořádku, i když to tak nebylo. NEBO se hněv projevoval nepřiměřeným způsobem tak, že to bylo fyzicky nebo emocionálně nebezpečné. Ti z nás, kdo vyrostli v takovémto prostředí, došli k přirozenému závěru, že hněv je špatný a je třeba se mu za každou cenu vyhýbat.

A tak většina z nás vyrůstala v rodinách, kde se přirozený hněv neuznával. Rychle jsme se naučili potlačovat náš pocit hněvu a ukrývat jej. Tak jsme se začali vzdávat naší moci, síly a sebeprojevení, a to vše z důvodu zachování pocitu bezpečí. Velký problém je v tom, že hněv, který je potlačen, se ukládá a může nám způsobit velké škody. Sám od sebe se nerozpustí, dokud s ním vědomě nenaložíme tak, aby se projevil a uvolnil zdravým způsobem.

Situaci napravíme tak, že se nejprve naučíme ctít a respektovat svůj hněv a přestaneme před ním utíkat a nechat se jím přemoci. Proto nejdůležitější věcí je ctít své pocity hněvu, i když vám něco ve vás říká „Kvůli tomuto bych se neměl/a hněvat“ nebo „Proč z toho dělám takovou událost!“ nebo „To není vůbec duchovní cítit něco takového“ nebo „Takhle bych se cítit určitě neměl!“ Nezmenšujte svůj hněv – pamatujte si, že jakmile jej začnete přijímat a věnovat mu pozornost, dáváte slovo jedné ze svých „částí“ a jedné ze svých zkušeností, kterým jste se doposud vyhýbali. A děláte to proto, abyste se vrátili do rovnováhy, abyste:

Pokud jste svůj hněv potlačovali dlouho, bude to trvat, než se opět rozpustí. Když s ním ale budete průběžně vědomě pracovat, skutečně postupně zmizí.

Hněv uložený v těle potřebuje být projeven, aby se uvolnil. Prvním krokem v práci s hněvem je to, že si jej začneme být vědomi. Opravdu důležitá práce ale je začít tento hněv projevovat a dělat to zdravým způsobem.

Základní pravidlo pro zdravé projevení hněvu je docela jednoduché: Když projevuji hněv, nezpůsobím emocionální ani fyzické ublížení žádné živé bytosti včetně mě samé/ho a nezpůsobím poškození žádné hodnoty nebo věci.

Jednou z nejlepších cest, jak začít s fyzickým uvolňováním hněvu je sevřít pěst, když si všimnete, že se hněváte, a říci nahlas „Hněvám se!“ nebo „Mám vztek!“ Toto je první a odvážný krok. Odtud můžete pokračovat k jemnému bušení do polštáře spolu s hlasitým „Mám vztek na …. protože …“. Dále můžete pokračovat k většímu bití do polštářů a zvyšování hlasitosti projevování hněvu. Je samozřejmě spousta dalších způsobů, jak dát svůj hněv najevo: někdo rád běhá a vnímá, jak jeho nohy dupou (a představuje si, že dupe na toho, na koho má vztek), někdo štípe dříví, někdo se rád vykřičí do polštářů… Ať už si najdete jakýkoliv způsob, je to v pořádku, hlavně to musí být bezpečné pro vás i pro vaše okolí.

Jak projevujete svůj hněv, mohou se i nadále vynořovat další pocity. Můžete cítit úlevu, ale také další příliv hněvu! A to je také v pořádku. Pamatujte, že v sobě máte zřejmě hněv na spoustu věcí a že jste si v sobě spoustu hněvu ukládali po dobu mnoha let. Proto bude nějakou dobu trvat, než se veškerého hněvu zbavíte. A znovu zdůrazňuji, že to je v pořádku a že je to přirozené. Nedopusťte, aby vás za to kdokoliv posuzoval nebo odsuzoval!

Pokud se stane, že budete mít problém dostat se ke svému hněvu při práci s touto esencí, přidejte si ještě esenci Vnitřní práce. Ta může napomoci s vyplavením hněvu ještě víc.

Jeden tip navíc:
Opravdu se mi líbí, co jednou řekla Elizabeth Kubler-Ross, významná švýcarská psycholožka: pokud se na něco zlobíte víc než jen pár minut, pak se to netýká toho, co si myslíte, ale něčeho hlubšího, něčeho staršího, nějakého staršího nevyřešeného hněvu z minulosti, který se vrací na povrch a promítá se do stávající situace. A tak je moudré podívat se i na to a ohlédnout se do minulosti a ptát se sebe sama „Na co se doopravdy hněvám? Na koho jsem se zlobil/a v minulosti a nevyřešil/a jsem to, takže to teď prožívám znovu, když se zlobím na …?“

Pod starým hněvem také bývá uložen hluboký žal, a tak je přirozené, že když začnete projevovat hněv, začnete pociťovat také občasný smutek. Pokud se tak stane, zvažte přidání esence Truchlící srdce a užívejte ji současně se Zdravým hněvem. Tajemství emocionálního léčení je v tom, že dovolíte jak hněvu, tak žalu odejít. Proto kdykoliv, kdy jste opravdu naštvaní na minulost nebo nad ní pláčete, je to projev léčebného procesu.

Pravidlo číslo jedna: Důvěřujte tomu, co cítíte. Řekněte, co se s vámi děje, někomu, kdo vás může podpořit a neodsoudí vás za to, že máte své hluboké pocity. Čas od času si s láskou připomeňte, že tato hluboká a náročná emocionální práce je to nejdůležitější, co pro sebe můžete udělat.

Pár slov o esencích, které tvoří kombinaci Zdravý hněv