Nebezpečná Borrelia (od MUDr. Jonáše)

Infekce způsobená Borrelia burgdorferi (dále jen B.b.) může ovlivnit centrální nervový systém a napodobit psychiatrické poruchy. Není známo, zda B. b. přispívá k celkové psychiatrické nemocnosti. Autoři proto porovnali prevalenci protilátek vůči B.b. u skupin psychiatrických pacientů a zdravých osob, aby zjistili, zda existuje vztah mezi touto infekcí a psychiatrickou nemocností.

V období let 1995 - 1999 autoři vyšetřili protilátky proti B. b. u 926 psychiatrických pacientů postupně přijatých do Psychiatrického centra v Praze - Bohnicích. Diagnosticky (podle DSM-IV) se jednalo o poruchu úzkostnou, somatoformní, disociativní, přizpůsobení, depresivní poruchu, schizofrenii a jiné psychotické poruchy, poruchu osobnosti, delirium, demenci, amnestické a jiné kognitivní poruchy. Průměrný věk byl 36 let, muži byli zastoupeni 41%. Autoři porovnali výsledky tohoto vyšetření s nálezy u 884 zdravých jedinců (průměrný věk 27 let, 48% mužů), kteří se zúčastnili epidemiologické prohlídky v rámci zjištění protilátek proti B. b. u celkové populace v České republice. Séra byla testována pomocí ELISA (enzyme-linked immunosorbent assay). Krevní imunní komplexy byly izolovány precipitací polyethylenu-glykolu. K odstranění možných nepřesností byly dvě skupiny pacientů a zdravých osob sestaveny podle pohlaví a věku. Výsledky byly získány u vzorku 499 srovnatelných párů.

Mezi těmito páry 166 (33%) z psychiatrických pacientů a 94 (19%) ze zdravých porovnávaných jedinců byly séropozitivní alespoň u jedné ze čtyř zkoušek.

Tyto nálezy podporují hypotézu, že existuje spojitost mezi infekcí B.b. a psychiatrickou nemocností. V zemích, kde je tato infekce endemická, část ústavních psychiatrických pacientů může trpět neuropatogenními účinky B. b.

Proč nejsou protilátky prokazatelné

Tolik článek doktorů Hájka, Páskové a Janovské, který vyšel v roce 2002 v American Journal Psychiatry. Myslím, že taková zpráva je pro nás zajímavá, protože zpráv o skutečných příčinách nemoci se ze sféry klasické medicíny neobjevuje mnoho.

Již řadu let upozorňuji na to, že infekce způsobená mikroorganismem Borrelia burgdorferi je velice nebezpečná a stojí v pozadí celé řady nemocí, ne-li většiny zdravotních problémů. Co však brání tomu, aby tato hypotéza byla přijata? Všimněte si, že pozitivní protilátky byly nalezeny u 33% pacientů. Je to podstatně více než u lidí nemajících uvedené zdravotní potíže. Nic se tam nehovoří o tom, že tito lidé nemohou mít jiné obtíže, i když jsou v kategorii tzv. zdravých. Co však se 67% pacientů, kteří žádnou pozitivitu protilátek proti borrelii nevykázali? Kriticky jednoznačně mohu říci, že snad u části těchto lidí může borrelie hrát jistou úlohu, ale ne u většiny.

Problém spočívá v tom, že protilátky nejsou u všech infekcí prokazatelné. Existují infekční formy, proti nimž tělo protilátky nevykazuje a které přitom stojí za různými zdravotními problémy. Nepřítomnost protilátek může být vysvětlena různým způsobem. Jednak to mohou být infekce vrozené, tedy oslabené, po generace přežívající v populaci určitého rodu. Tzv. pasážováním se infekce oslabuje. Tento způsob sloužil například k výrobě prvních očkovacích látek. Organismus, který již v nitroděložní fázi žije v přítomnosti této infekce, nevytváří proti ní protilátky. V lidském organismu se po zrození vyskytuje obrovské množství infekcí, a to i velmi nebezpečných, jako je například tetanus a jiné. Přesto proti nim tělo nevykazuje žádné reakce a tedy ani protilátky. Tyto infekce se ovšem za určitých okolností mohou projevit. Známá jsou třeba těžká onemocnění novorozenců nebo jejich úmrtí způsobená aktivací z nitroděložního života přenesených infekcí. Nikdo totiž neví, jak dlouho jsou tyto infekce pasážovány v onom postiženém rodě.

Druhé vysvětlení nepřítomnosti protilátek v těle může znít, že infekce je velmi slabá a imunitní systém funguje velmi nedostatečně. Nezareaguje na infekci a ta vytvoří ložiska. Ložiska v tzv. klíčových místech jsou velice nepatrná, malá a nemohou se masivně šířit. Přítomnost tak malého množství mikroorganismů nevyvolává zachytitelnou tvorbu protilátek, a tak se stane, že v těle se sice nachází nebezpečná infekce, ale nemá za následek tvorbu protilátek ani nezpůsobuje žádné charakteristické rysy onemocnění borreliózou. Klíčová místa však ovlivňují imunitní schopnosti a vlastnosti určitých zásadních orgánů, jak my je známe - orgánů čínského pentagramu -, a nervový systém. Nepatrná infekce tak může prostřednictvím tohoto převodního mechanismu způsobit velmi zásadní onemocnění. Vytvoří-li se tyto infekce v klíčových místech pro mozek, určité oddíly mozku, zvláště ty oslabené většinou genetickou dispozicí, bývají napadeny dalšími infekcemi a vytvářejí se v nich další ložiska. Za účasti imunity a vzorce mnoha dalších problémů pak dojde k propuknutí nemoci.

Praxe potvrzovaná teorií

Kdysi jsem jako psychiatr pracoval na práci dokazující, že rodiče lidí postižených schizofrenií vykazují určité povahové zvláštnosti a tudíž i určité dysfunkční vlastnosti mozku. Díky genetické informaci a souběhu dalších okolností, například infekcí Borrelia burgdorferi, dochází k zásadní dysfunkci určitých mozkových partií, které jsou například u schizofrenie dnes dobře známy, a k vytvoření symptomů této nebezpečné a velmi obávané nemoci.

V roce 1945 jsem se s rodiči nastěhoval do domu na kraji města s velikou zahradou blízko lesa. Tehdy neexistovaly žádné znalosti o borrelii a klíšťatům se nepřikládala žádná nebezpečnost. Vzpomínám si, a je to jedna z mých nejranějších vzpomínek, jak jsme museli utratit psa, který byl obsypán klíšťaty a dostal z toho zánět mozku. Nikdy jsme netušili, že klíšťata již tehdy přenášela infekci, která se mnohým lidem z okolí stala osudnou. Protože jsme znali všechny sousedy, kteří bydleli v okolních vilách, věděl jsem o jejich zdravotních osudech. Dnes mohu zpětně říci, že byli nepochybně /včetně naší rodiny/ infikováni borrelii, která vytvořila ložiska v jejich organismu a stála za četnými zdravotními problémy, které je během jejich životů provázely. U nikoho z tehdejších sousedů to již prokázat nemohu, ale já osobně se dodnes pracně zbavuji borreliových ložisek. S každým z nich, které odstraním, ubývají mé zdravotní obtíže.

V tomto úvodníku jsem tedy chtěl poukázat na to, že soudobé vyšetřovací metody svou nedokonalostí brání rozpoznat skutečné příčiny nemocí a dokázat, kde nemoci začínají, kde je jejich základ. Na nedokonalosti těchto metod bohužel věda staví své závěry, které ale budou v budoucnu vyvráceny tím, jak metody vyšetřování půjdou dopředu a budou podrobnější a podrobnější. My se nemůžeme nechat ovládnout současnými názory, které vycházejí jen z nedokonalosti současného poznání. Musíme vidět dál za tuto hranici, i když mnohé věci, které říkáme a děláme, nemůžeme díky těmto metodám prokázat. Můžeme je ale tušit a již dnes vypracovávat metody, které se možná podobají začátkům moderní medicíny. Tehdy totiž praktické výsledky dávno předstihovaly výzkum, ten je následoval až po mnoha a mnoha letech. Například k rozpoznání smyslu podávání aspirinu došlo až 100 let po jeho zavedení na trh. Tedy až po 100 letech jeho podávání a užívání byli vědci schopni vysvětlit některé jeho účinky, i když stále ještě ne všechny. Svedl jsem četné souboje s vědeckými nepřáteli a lze říci, že ve vědeckých kruzích máme více nepřátel než přátel.

Takže každý takový článek jako ten na začátku citovaný vítáme, protože v něm nacházíme sílu pro pokračování v naší práci, která se nazývá detoxikace.

MUDr. Josef Jonáš